Ahoj všichni, chci se s vámi podělit o mé zkušenosti s chondropatií pately. Nejsem odborník a toto není návod, je to jen můj příběh a mé názory. Tento text mě donutila napsat hlavně skutečnost, že když jsem sám měl problémy a hledal pomoc, nenašel jsem nikoho, kdo se z toho dostal.
Bolesti mi začaly jednou po běhání, bolest jsem ignoroval a do měsíce se bolesti prohloubily. Navštívil jsem místního ortopeda, který mi naordinoval asi měsíční klid. Do kontroly se nic nezměnilo. Vyšetřil mě (rentgen,…) a řekl mi, že mám chondropatii pately a ať přestanu sportovat, ať koleno nepřetěžuji, nedřepuji a poslal mě na rehabilitace. Tam jsem poctivě docházel a doma cvičil bez jakéhokoliv výsledku. Postupem času přestávala má snaha cvičit doma. (klasika řekl bych)
Chondropatie je svinstvo. Cítil jsem se opravdu hrozně, nemohl jsem dělat to, co mě baví a svobodně se pohybovat. Téměř každý pohyb mi připomínal, že mám koleno na hadry. Bolest bývala dost silná a kdykoliv jsem chtěl natáhnout nohu, čéška zadrhávala. Lidi mi říkali, že simuluju a často vtipkovali na můj účet. Začal jsem být opravdu zoufalý. Z takového stavu se chce člověk samozřejmě dostat, a proto jsem hledal informace a snažil se vyléčit. Dělal jsem si plánky na pár měsíců dopředu, jak budu posilovat stehenní svalstvo, ale po nedostavení výsledků jsem to vždy vzdal.
Asi po roce jsem začal zase chodit na rehabilitace. Ale tentokrát jsem do toho dal úplně všechno. Cvičil jsem každé ráno někdy i půl hodiny a chodil pravidelně plavat. Disciplína mi vydržela pár měsíců a stav mého kolene se začal zlepšovat. To byl zlomový okamžik. Přísahal jsem si, že se tím nenechám dál omezovat a snažil jsem se pohybovat jako kdybych měl koleno zcela zdravé.
Teď je to rok od složení přísahy, kterou jsem samozřejmě úplně nedodržoval, a tři roky a dva měsíce od pocítění první bolesti. Když nejezdím na kole (což nesportovně dělám dost hodně) tak o koleni nevím. Začal jsem hrát fotbal a v koleni mi nic nepřeskakuje, nezadrhává se a nebolí.

Takže co z mého příběhu plyne a co vám chci sdělit?
Chondropatie patelly (čéšky) je, laicky řečeno, poškozená chrupavka na čéšce, která vyvolává bolesti a pocity nehladkého pohybu čéšky po koleni. To je způsobeno špatně či nedostatečně zapojovaným svalstvem - hlavně stehenním. Člověk obvykle začne koleno kvůli bolestem namáhat ještě méně a tím ho oslabí ještě více a bolesti se objeví i jinde na koleni.
Teď to vůbec nejdůležitější! V léčbě nehledejte žádnou vědu. Důvodem je ochablé a špatně používané svalstvo. Klíčem k úspěchu je dostatečná, ale nepřílišná zátěž (na to co je dostatečné a nepřílišné musíte přijít sami), kompenzační a rehabilitační cviky a podpora regenerace (doporučuji si místo předražených komerčních přípravku koupit za litra ALAVIS triple blend pro koně, který vám vydrží i pár let, když si dáte ročně tříměsíční kůru. dále třeba plavání a sauna).
Vyserte se na doktory, operace, artroskopie, injekce a podobné ko*otiny. Většina vám stejně nepomůže. Spíš si najděte fyzioterapeuta, který vám pomůže s posilováním a zpevňováním kolene. Rozhodně se nepřestaňte hýbat. Mě paradoxně pomohlo i dřepování a tahání těžších vah(100kg dřep 130kg mrtvola - powerlifteři nesmějte se mi :D), kdy se vám, když budete přidávat postupně a nebudete to přehánět, koleno zpevní mnohem víc než je potřeba pro vaší tělesnou váhu a budete v cajku. Mě máte jako důkaz, že to může fungovat. Jěště jedna věc: Nelečte důsledek, ale příčinu!
Bude to nadlouho a bude to obtížné, ale vyplatí se to. Chrupavka se hojí pomalu a sám mám ještě občas bolesti na kole, ale vidím to optimisticky. Už sice přímo na koleno necvičím, ale snažím se provádět kompenzační a protahovací cviky na celé tělo(tak jednou týdně) - to by měl ostatně, dělat každý, kdo si chce udržet co nejzdravější pohybový aparát. Prevence je nudná, ale užitečná věc.
Obecně všechny dlouhotrvající (chronické chcete-li) jsou i hodně o psychice. Příliš si toho nevšímejte a neživte to. Nenechte se tím omezovat, bojujte s tím a nepoddávejte se tomu.

Zamyslete se. Jakto, že většina ostatních lidí tyto problémy nemají? Znamená to, že si za to můžete sami a jen sami to taky musíte napravit. Co si nadrobíš, to si taky sníš. Nespoléhejte se, že vám pomohou ostatní. Nebuďte citlivky a buďte radši silní. Žádné výmluvy.
Je mi 17 let a jsem za tu zkušenost rád. Štěstí vám nepopřeji, protože pokud se budete opravdu snažit, štěstí ke zdárnému konci potřebovat nebudete. S pozdravem Louis